zpět

Syrový štěkot Dogy Izzi nad novým albem

 

,,Ten nápad se zrodil v mojí hlavě,“ vysvětluje zpěvák a stěžejní autor DOGY. IZZI původ názvu nové desky. ,,Přesmyčka Love Vole mi připadala příznačná pro sex, prachy, prostě spotřební společnost, ve které žijeme. Hlavně jako fór, líbila se mi graficky a krom toho jsem nic lepšího nevymyslel.“

zdroj: SPARK

 

Na desku, která spatřila světlo světa zjara letošního roku, navázal záviděníhodný koncertní řetězec po celém území republiky, a tak toto povídání vzniklo mezi dvěma z osmadvaceti koncertů, které jen v měsíci květnu DOGA odehrála.

 

 

 




Jak je to vlastně s deskami DOGY, shromažďuješ a postupně píšeš písničky, a když je jich dost, vydá se DOGA do studia, aneb čas od času dozraje termín, napíšeš materiál a pustíte se do nahrávání?

Je to vždycky tak, že když doděláme desku, potřebuju období, kdy vůbec neskládám písničky, odpočívám a čerpám energii. To trvá minimálně rok, kdy neudělám jedinou pecku a nemám na to ani chuť. Tentokrát od minulé desky uplynuly skoro tři roky a vznikly všeho všudy dvě nebo tři věci. Pak jsme začali řešit novou vydavatelskou firmu, dostali jsme termín a řekli si – no, a je třeba začít něco dělat. Vyjeli jsme do studia Citron, kde jsme asi týden zkoušeli, pak ještě u kamaráda na chatě a já si uvědomil, že pod tlakem se mi dělá nejlíp. Tak vznikli zásadní věci pro desku. My nepracujeme stylem, kdy bychom udělali dvacet třicet písniček a pak z nich vyhazovali. Věci, u kterých rovnou cítím, že nejsou stoprocentní, vyhazuju, aniž bychom je dodělávali. Připadá nám zbytečné se v nich hrabat, takže písniček zpravidla připravíme tak patnáct.

Ty osobně jsi stěžejním autorem muziky na desce a také většiny textů, vraťme se ještě přímo k tomu momentu, kdy písničky vznikají.

Sednu si doma a brnkám si na Španělku. Takhle jsem udělal devadesát procent věcí. Pak když zkoušíme na chatě, vezmu do ruky elektriku, začnou mě napadat další rify a prostě to chrlím dál. Nápady si nahraju na diktafon. Když mám pak určitou formu písničky, s klukama ji vyzkoušíme, zase si to nahrajeme na diktafon a jdeme s tím do studia. Firmy po nás sice zpravidla chtějí demosnímky, ale nás strašně nebaví se v nějakých demáčích hrabat. Vzhledem k tomu, že teď už máme za sebou šestou desku a s Petrem jsme nahráli ještě dvě desky s TORREM, kde jsme působili šest let, máme už určitou představu.

Na desce ,,Love Vole“ jste měli poprvé producenta, koho a proč?

Byl to Yarda Helešic. Chtěl jsem s ním dělat už desku ,,Když chlapi tančí“ ,ale Yarda v té době fungoval ještě v SUPPORT LESBIENS, měl hodně práce a neměl čas. Letos byla konstelace dobrá, takže to vyšlo. Vynikající byli i Georgie Erič a Petr Kuba coby asistent produkce. Ve výsledku jsme se vším maximálně spokojeni.

Jak vlastně produkční spolupráce s Yardou Helešicem vypadala, kdo měl úplně poslední slovo?

Měli jsme dohodu. Yarda říkal sám, že je producent a tudíž má právo o nahrávce zásadně rozhodovat. Ale samozřejmě když já řeknu že takhle to nechci, že takhle to nebude, nepůjde přes to a moje slovo bude poslední. Ale ve skutečnosti to bylo tak, že jsme se na všech věcech shodli bez jakýchkoliv problémů. Yarda je skvělý producent, mně vyhovuje jeho, řekl bych, německý styl – přesnost, pracovitost, systematičnost. Nenašla se jediná neshoda, jediný rozpor.

Pokud se týka textů, měl jsi před nástupem do studia všechny hotové, anebo patříš k těm, kteří na poslední chvíli texty dopisují v nějaké vedlejší místnosti, když už se natáčí?

Abych pravdu řekl, před nástupem do studia jsem měl dva texty, ale bylo to poprvé, co jsem byl takovýhle jako že lump. Na druhou stranu musím říct, že kdybych je napsal dřív, nebyly by takové, jaké jsou. První den, když jsme přijeli do studia, jsem spal na gauči, který na mě byl moc krátký, a když už jsem se v noci probouzel, zapínal jsem lampičku a psal texty. Za první noc jsem napsal dva a půl dalšího. Ostatní jsem dopisoval průběžně ve studiu a moc mi prospívalo, jaká tam byla skvělá atmosféra, jak to tam jiskřilo. Napadaly mě věci, které by mě doma bez téhle atmosféry asi nenapadly.

Fakt je ten, že některé tvé texty působí na člověka dost osobně…

Já to jinak neumím. Nejsem žádný básník, jsem člověk, který přirozeně píše to, co cítí a co prožívá. Proto jsem na druhou stranu přizval textaře, aby na desku napsali pár věcí, což je Aleš Brichta, Petr Šiška a Jarek Nohavica, který napsal ,,Laně jdou“. Text, jaký já nedokážu, neumím napsat.

Podle čeho se rozhoduješ u té které písničky, jestli si ji otextuješ sám nebo ji dáš někomu jinému?

Udělám nějakou pecku a už dopředu cítím, jestli mě na ni něco napadá nebo ne. Krom toho, věcí bylo teď hodně, ale i bez ohledu na to jsem chtěl, aby Jarek, Aleš a Petr pro mě něco napsali.

Stalo se ti někdy, že text, který jsi pak dostal, byl o něčem jiném nebo v jiné náladě, než sis původně představoval?

Tenhle pocit mám vždycky u textů Jarka Nohavici. Jarek napíše text, na který koukám a u kterého si říkám – to je síla, to tam nemůže sedět. Pak tu písničku nahrajem a zjistíme, že jeho text je naprosto dokonalá záležitost. Dvě z našich desek jsme pojmenovali podle písniček, které Jarek otextoval. Byly to ,,Já se na to…“ a ,,Když chlapi tančí“. Jsem strašně rád, že pro nás Jarek vždycky něco napíše. Vzniká takové zvláštní napětí mezi jeho poetikou a naši muzikou.

Vrátíme se ještě na chvíli ke tvým textům. Přiznal jsi, že vycházející z osobních pocitů a zážitků, můžeme třeba některý z nich konkretizovat?

Dejme tomu písnička ,,Delirium“. Je o chlastu, o tom, co jsme zažívali s naším bývalým baskytaristou, který s námi rok a něco nehraje. Zažívali jsme jeho delirické stavy, kdy viděl skřítky, mimozemšťany, a tyhle konkrétní zážitky mě inspirovaly. Co se týče dalšího vlivu…, jsou tam samozřejmé texty o ženských. Ty jsou všude kolem nás a pochopitelně nás ovlivňují. ,,Už mě řežou“ je klasický text o televizi, který nemá cenu nějak zásadně komentovat. ,,Nejsem rozumnej“ – věc o tom, že se pořád cítíš na dvacet a užíváš si života na plný pecky. Já nerad píšu poučné texty. Ani to neumím, ani bych to nechtěl dělat. Osobně mi leze krkem, když mě někdo poučuje, takže píšu věci tak, jak jsou.

Dovolím si teď trochu tradiční a trochu nevděčnou otázku. Kdybys ty sám měl charakterizovat posun desky ,,Vole Love“ oproti předcházejícím albům, v čem je tahle deska jiná?

Já myslím, že je hlavně jiná oproti poslední desce. Na té jsme použili samply a různé moderní věci, což jsme tady neudělali. Není tu nic umělého, naopak jsme se vrátili k syrovému zvuku marshallů. Zvuk je čistší, ale přitom tvrdší. Druhá věc, která se zásadně změnila, je zpívání. Neřvu celou desku, u některých písniček jsem zpěv položil dost hluboko, o čemž mě přesvědčoval i producent Yarda Helešic. Byli jsme zvědaví, jak tuhle změnu lidi přijmou, ale deska je tím pádem rozhodně barevnější. Když člověk řve, může to být taky svým způsobem nuda.

Kdybych svou otázku otočil a zeptal se, co je naopak taková neměnná páteř, jistota, která zůstává, co by to bylo?

Myslím, že je to přímočarost písniček, tak jak je děláme, jednoduše, aby měly tah na bránu. To je základ.

Pokud se týče klipů, máte už něco k desce ,,Love Vole“ hotové?

Natočili jsme dva klipy. Firma si vybrala pecku ,,Laně jdou“, tu, co nám otextoval Jarek Nohavica. My jsme chtěli ještě nějakou ostřejší, rokovější věc, a tak jsme natočili ještě klip na ,,Nejsem rozumnej“. Byl to takovej kompromis. Oba klipy jsme stihli natočit za jeden den. Jako první půjde ,,Laně jdou“, ten druhý pak asi za dva, za tři měsíce.

Na začátku jsme se zmínili o tom, že zvlášť teď, po vydání desky, dost intenzivně koncertujete. Zajímalo by mě, jaké prostředí vám pro hraní sedí nejvíc, jestli spíš kluby, festivaly nebo ještě něco jiného?

Jako DOGA nejsme klubová kapela, takže klubů nejedeme moc. Je jich pár v republice, kde se hraje vysloveně bigbít, tam zavítáme a atmosféra je tam samozřejmě skvělá. Na druhou stranu se mi líbí i festivaly. Člověk si tu třeba hraje pro deset tisíc diváků, ale je tu pochopitelně nějaký odstup. Hodně mám rád koncerty tak pro pět set lidí, kde mám lidi pod pódiem, kde mi, obrazně řečeno, sahají na nohy. Ale všechno má svoje a nedá se říct, co mě baví víc, co je lepší. Těžko soudit.

Na závěr bych se zeptal, co je teď aktuálně nejblíž před vámi, na co se chystáte a těšíte?

Především se těšíme do Třince, kde jsme doma, na festival Noc plná hvězd. Budeme vystupovat před EXPLOITED, druhý den je tam MOONSPELL, MICHAEL SCHENKER GROUP, na které jsme zvědavi, a DOG EAT DOG. Pak Benátská noc a Czech Rock Block, to jsou taky skvělé festivaly. Tak na to se teď těšíme.

zdroj: SPARK

 

 


 



----------------------------------------------------

 

Miniaplikace ----------------------------------------------------

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

metalshop.jpgsting.jpgomega.jpgshock.jpgmartom.jpghns.jpgfajn.jpg

 

Novinky | Články | Koncerty | Diskografie | Historie | Galerie | Videa | Download | Kontakty | Dogashop | Fanklub | Kecárna |  
 

DOGAMUSIC | Všechna práva vyhrazena. Kontakt: koncerty@dogamusic.cz

  © PS Media s.r.o.  powered by redakce-online.cz